RIO DE JANEIRO

1.2, dne, který signifikoval začátek mého sedmého měsíce tady, jsme přijeli do Ria de Janeira! Do města s největším očekáváním a s tužbou splnit si svá přání. A najednou jsme z autobusu všichni viděli sochu Krista, byla tak daleko, ale přitom tak blízko. Došlo nám, že je to pravda, že my tady jsme, že se teď čtyři dny budeme procházet po ulicích Ria! Všichni jsme byli strašně šťastní a šílení, některým dokonce už v autobuse tekly slzy. Všichni jsme zpívali „Meu abrigo“ a „mas que nada“, což jsou takové typické písničky pro Rio. Bydleli jsme v krásném hotelu s výhledem na Copacabanu i Krista. Také jsme měli bazén na střeše a výborné snídaně = obědy, jelikož obědy jsme si museli platit sami, a tak se radši všichni chovali, jako typický Češi na dovolené:D. Hned první den byl hodně náročný, ale také moc krásný. Navštívili jsme historické centrum i moderní galerie. Známé divadlo, fotogenické schody, zeď na které je obrovská mapa světa a spousta jmen, ale také jsme prošli okolo veliké tržnice, kde lidi prodávali úplně všechno. Staré baterky do telefonů, oblečení, nářadí, staré boty. No prostě všechno, co doma našli. A viděli jsme ten veliký rozdíl. Jak moc jsou tam lidé chudí. projížděli jsme kolem milionů favel a občas to nebyl moc dobrý pocit.


Po krásné city tour jsme pokračovali lanovkou na Cukrovou homoli, ze které byl neskutečný výhled. Myslím, že krásnější výhled jsem nikdy neviděla. A také jsme odjížděli až se západem slunce, což tomu dodalo tu správnou atmosféru. Poslední věcí byla návštěva největšího fotbalového stadionu na světě, kterým je Maracana. Měli jsme veliké štěstí, jelikož jsme zjistili, že se tam druhý den hraje zápas. A tak jsme dostali na výběr mezi známou pláží Copacabanou a nebo zápasem. No a já, stejně jako většina, jsem šla na zápas, jelikož prostě fotbal v Brazílii je zajímavý i pro člověka, který nemá rád fotbal. Samotný zápas byl jeden z nejsilnějších zážitků. Bylo tam neuvěřitelných 40 000 lidí a my jsme si tam naběhli s našimi vlajkami a začali fandit, křičet a komentovat každý krok. Byly tam neskutečné emoce a atmosféra, která pokračovala i v autobuse zpět na hotel. Všichni jsme se naučili a vzápětí zpívali americké pokřiky a všechny jiné různé písničky.
No a jak se říká, to nejlepší nakonec. Tím se v tomto případě samozřejmě myslí Muzeum zítřka a Socha Krista. Muzeum zítřka je asi nejmodernější muzeum, ve kterém jsem byla. Plné interakcí a naučných, ale také zajímavých věcí. Najdete v něm různé kvízy, hry, historické okamžiky a osobnosti. Zaměřené z velké části na životní prostředí a jak by člověk měl chránit planetu, ale ne jen to. Cestou odsud jsme si užili cestu plnou street artů, kde jsme strávili hoodně času focením.
A je to tady. Socha Krista. Jeden ze sedmi divů světa. Vysoká 34 metrů. Neuvěřitelné. Ze začátku jsme byli všichni tak nějak zklamaní, jelikož pršelo, byla mlha a vlastně to byl jeden z nejhorších dní výletu. A tak jsme nahoru vyjeli vláčkem a viděli jsme jen bílé mléko a vůbec nic. Na některých fotkách ani ten Ježíš nebyl vidět. Ale naštěstí jsme tam strávili dostatek času a po chvíli se rozjasnilo. Sice výhled dolů moc nebyl, ale to nám nevadilo, jelikož ten samý výhled jsme měli z Cukrové homole. Hlavní bylo, že jsme viděli sochu. Bylo to něco neuvěřitelného. Vůbec nechápu, jak tohle mohl někdo postavit, jak to že to stojí a vůbec. Všechny ty rysy, úplně všechno. Vážně je to nádherné. Dívali jsme se na to dvě hodiny a stejně to nebylo dost. Také tam nahoře jsme si uvědomili jaké štěstí vlastně máme. Většina lidí co znám se do Ria nikdy nepodívala a nejspíš ani nepodívá. A my jsme tam stáli a byli jsme strašně vděční za všechno. Za to, že jsme měli kuráž jet na výměnu, za naše úžasné rodiče, kteří nám tento náš sen splnili a za to, že jsme tam se svými, za tento rok, nejbližšími přáteli. Nevím jestli to dokážu dostatečně vyjádřit, ale pořád tomu nemůžu uvěřit. RIO DE JANEIRO a já jsem tam byla?! DĚKUJU!!!
A tohle byl závěr našeho měsíčního výletu. Najednou jsme se museli rozloučit s lidmi, kteří nám byli tak blízcí. Všichni jsme brečeli a nikdo nevěřil, že to končí. Byl to nejlepší výlet mého života. A pokaždé, když o tom někdo mluví, tak se jen usmívám a vybaví se mi všechny ty vzpomínky. Doufám, že tohle jednou zažijete všichni! NASHLEDANOU RIO

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s